Sovětské represe a deportace v pobaltských státech
Historie sovětských represí a obětí deportací v Litvě, Lotyšsku a Estonsku - materiál k výročí deportací 14. června
Narozen 1920 v Lotyšsku, po sovětské okupaci 1940 v odboji, poslán na 3 roky do Gulagu. Po návratu v roce 1951 znovu zatčen a deportován na Sibiř.
Roberts Púriňš se narodil v roce 1920 v lotyšském městě Daugavpils. Jeho otec pracoval jako administrativní pracovník na poště, později se přestěhovali do okresu Asare, kde otec pracoval jako úředník v místní správě. Po ukončení základní školy šel Roberts Púriňš na obchodní školu do města Cēsis, kde studoval v letech 1936 - 1940.
Během první sovětské okupace v června 1940 se Roberts připojil k národnímu odbojovému hnutí „Tēvijas Sargi“ (Strážci vlasti). V předvečer lotyšského dne nezávislosti 18. listopadu 1940 roznášel prohlášení proti Sovětům. Ve stejný večer byl zatčen a zavřen do věznice v Cēsis. Během vyšetřování byl až do června 1941 izolován na samotce, poté se dostal na celu s více spoluvězni.
Po zahájení sovětsko-nacistické války 22. června 1941 byli vězni evakuováni hlouběji do Sovětského svazu, do Petropavlovska, později do pracovních táborů v Omsku. V roce 1943 byl Roberts z táborů propuštěn jako nevhodný pro práci, onemocněl totiž dystrofií třetí stupně.
Roberts nakonec přežil a byl poslán do Uštobe v Kazašské SSR, kde žil dva roky až do konce druhé světové války. Zastával různé krátkodobé práce, dokud se nedostal do brigády pracovníků na železniční stanici v Uštobe.
Roberts Púriňš byl znovu zatčen 31. října 1950. Byl obviněn, že byl v roce 1940 odsouzen za politický zločin, což znamená, že i když přežil, tak je vůči Sovětům stále neloajální. Ze skupiny „Tēvijas sargi“ (1940) přežili Gulag a druhou světovou válku pouze dva členové – tím druhým byl Pēteris Krams. V roce 1951 byli oba deportováni do vyhnanství na Sibiři. Po cestě byli drženi v mnoha věznicích - v moskevské věznici Krasnaja Presňja, v Čeljabinsku, Omsku, Novosibirsku a Kansku.
Roberts musel žít v osadě Perspektivnyj v Krasnojarském kraji. Do roku 1955, kdy byl propuštěn, pracoval na odstraňování pryskyřičných systémů v lesích. Ve svých vzpomínkách na dobu nuceného vysídlení uvádí zajímavou epizodu o smrti Stalina v březnu 1953:
Do Lotyšska se Roberts vrátil v roce 1955. Pracoval v Jékabpilsu, oženil se a vychoval dvě dcery. Zemřel v roce 2005.
Příběh Robertse Púriňše zpracovalo Muzeum okupace Lotyšska. Rozhovor byl pořízen v Jaunjelgavě dne 12. července 2002 o délce 5 hodin, 55 minut. Registrační číslo rozhovoru je OMF 2300/364, 365, 366.
Související články
Související lidé
Narozen v roce 1923 v Talinu, zatčen v roce 1945, strávil 9 let v táborech Gulagu v Archangelské oblasti, Kargopollagu a Karagandě.
Narozena 1932 v Estonsku, v roce 1949 deportována s rodiči do Irkutské oblasti, návrat domů v roce 1955.
Narozena v roce 1928 v litevském Kaunasu. V roce 1941 deportována na Sibiř - Altaj, ostrovy v severním Jakutsku. V roce 1958 se vrátila do Litvy.
Narozena 1928 v Lotyšsku, po 1945 v partyzánském hnutí, 1949-1956 v Gulagu v Kazachstánu, návrat do Lotyšska 1968
Narozen v roce 1926 v Litvě, v roce 1946 deportován do Ruska, strávil mnoho let v Mordovii a v Karagandě. V roce 1959 se mohl vrátit do Litvy.
Narozena v roce 1934 v Estonsku. V roce 1941 deportována do Kirovské oblasti v SSSR. Po 5 lětech utekla zpět, ale v roce 1950 byla zatčena a znovu ...