Jurgis Dirvonskis se narodil ve vesnici Lazdininkai v roce 1926. V době jeho studií na gymnáziu ve městě Palanga vedli litevští partyzáni válku proti Sovětskému svazu. Strýc Jurgise Dirvonskise byl také partyzánem a Jurgis se mu pokoušel pomáhat tím, že ho tajně zásoboval jídlem a poskytoval mu důležité informace. To byl hlavní důvod, proč se Jurgis později stal politickým vězněm.

Příběh deportace začal v roce 1946, když soused Jurgise Dirvonskise udal důstojníkům NKVD, že pomáhá litevským partyzánům. Jurgis Dirvonskis byl zadržen a soud ho obvinil z protiprávního jednání. Byl odsouzen jako „nepřítel vlasti“ a deportován do Ruska, do Karelské republiky. Pobýval v táboře Lespromcha, který se nacházel ve vesnici Tuksa. Tábor si postavili sami vězni. Vězni tvrdě pracovali v lesích a ne každý byl schopen zvládnout táborový režim. Kvůli vyčerpávající práci a mnoha nemocem se Jurgis Dirvonskis dostal do nemocnice, kde strávil v bezvědomí několik týdnů. Poté, co se stav Jurgise zlepšil, zůstal v nemocnici a pracoval jako sanitář. Jurgis Dirvonskis měl štěstí, protože se dostal k rybímu oleji, což mu pomohlo vrátit se do normálního stavu.

Po roce byl Jurgis Dirvonskis poslán do tábora Těmlag v Mordovii. kde strávil rok a stavěl základnu pro rádiovou stanici.

Poté byl deportován do Karagandy v Kazachstánu, kde strávil mnoho let jako elektrikář. Jurgis Dirvonskis mohl opustit tábor Karlag v roce 1954, ale Kazachstán neopustil, protože jeho budoucí manželka Danutė Dirvonskienė musela zůstat v gulagu pět let.

Pár se oženil, když byli oba propuštěni na svobodu. Narodily se jim dvě dcery. Jedna z jejich dcer Nijolė Dirvonskytė bohužel zemřela na úplavici když jí bylo pouhých 8 měsíců. Byla pohřbena v Karagandě na hřbitově Malinovka.

Jurgis Dirvonskis se svou rodinou se vrátil do Litvy v roce 1959. Tam pokračoval v práci elektrikáře. Dnes je Jurgis Dirvonskis v důchodu a žije v Kalvarii, rodném městě své manželky.

Od roku 2006 litevský projekt „Misija Sibiras“ (Sibiřská mise) organizuje expedice na místa deportací a věznění Litevců. Expedice se setkávají s místními Litevci, vytvářejí památníky a udržují litevské hřbitovy. V roce 2019 „Sibiřská mise“ našla hrob Dirvonskisovy dcery Nijolė Dirvonskytė a opravila jej. Bylo to jedno z posledních přání Jurgise Dirvonskise.

---