Naprostá většina mostů na Mrtvé trati je dřevěných. Se stavbou se spěchalo, proto se budovaly mosty dočasné, které měly být později nahrazeny pevnějšími. Jedná se o menší mosty široké 4,5 metru, ne delší 20 metrů s bytelnou a hustou konstrukcí trámů.

„Pracoval jsem na stavbě mostů a plnění normy se u nás přísně kontrolovalo. Sami jsme na tom měli zájem, protože za stálé překračování normy se jeden den trestu odečítal za tři. Místo sedmi let jsem si takto odpracoval jen tři roky. Pracovali jsme, jak jsme chtěli. Normu bylo samozřejmě třeba splnit, a nad ní už každý jak chtěl," vzpomíná Vasilij Basovskij.

Přes větší řeky se již rovnou stavěli železobetonové mosty. Přemostění veletoků Ob a Jenisej, které dosahují šíře několika kilometrů, se však neplánovalo. V létě se podle plánů měli používat říční železniční trajekty, v zimě se pak měl používat zvláštní ledový násep přes zamrzlou řeku. Přes Ob takto v zimě 1952 – 1953 soupravy opravdu jezdily.

Další zdokumentované mosty naleznete na webu Mrtvé trati.

Podívejte se na celý příběh Egona Morgensterna

Velký most se stavěl také přes řeku Turuchan u osady Janov Stan. Do řeky byly zapuštěny čtyři betonové pilíře, více toho vězni před ukončením celé stavby nestihli. Na náspu k tomuto mostu je vidět povalená parní lokomotiva. Podívejte se na panoramatickou fotografii pilířů a lokomotivy.