Pavel Zoc

Narozen 1900 v carském Rusku na území dnešní Ukrajiny. V roce 1919 emigroval do Československa. V květnu 1945 v Praze zadržen NKVD. Odsouzen na deset let do Pečorlagu. Návrat do Prahy 1955. Zemřel 1983.

Narodil se 25. ledna 1900 v obci Zoltonoše na území dnešní Ukrajiny. V roce 1919 emigroval v důsledku ruské občanské války do Československa.

Brzy zde získal stipendium na Vysoké škole zemědělského a lesního inženýrství v Praze a v roce 1927 studia úspěšně dokončil. Zemědělství se profesně věnoval i v dalších letech. V Československu se rovněž zapojil do politických a společenských aktivit ukrajinské emigrace. V roce 1941 se oženil s Češkou Marií Soukupovou, brzy se jim narodil syn Ivan. Již 20. května 1945, tedy krátce po osvobození Československa Rudou armádou, byl ale podobně jako mnoho dalších ruských a ukrajinských emigrantů zatčen sovětskými bezpečnostními orgány.

Nejdříve byl vězněn v soudní budově v Praze na Karlově náměstí, poté byl převezen do věznice ve Lvově, kde probíhala hlavní část vyšetřování. Nakonec byl odsouzen na deset let nucených prací.

Celý trest si odpykal v táborech Pečorlagu, kde pracoval v různých profesích, nejdéle v truhlárně. Téměř deset let o něm neměla jeho rodina žádné zprávy.

Do Československa se mohl definitivně vrátit v dubnu roku 1955. Až do odchodu do důchodu pak pracoval v různých funkcích v JZD v okolí Prahy. Zemřel v roce 1983.

Příběh byl zpracován výzkumníky z Ústavu pro studium totalitních režimů

Doplňující zdroje k příběhu Pavla Zoce

 

Vraťe se do původní orientace tabletu, nebo