Vybavení i vzhled každé části jednoho baráku se od sebe poměrně lišily. V severní polovině tohoto baráku (barák č. 1a) najdeme palandy typu „vagónky" (samostatné dvoupatrové pryčny pro čtyři osoby, které se dají přesouvat), zatímco v jižní polovině (barák č. 1b) se nacházejí napevno připevněné palandy připomínající souvislý pás pryčen (tzv. „splošnye nary") – u těchto typu paland jsou zevnitř pod vrchní pryčnou zbudovány odkládací poličky. Na palandách (především v severní části) jsou patrné štítky, do nichž se vsazovaly jmenovky vězňů.

„Vězni zde byli na základě různých paragrafů – drobné krádeže, političtí, jeden předseda kolchozu seděl za smyšlené znásilnění, další tu byli za vraždu. V jednom baráku s námi žili kriminálníci i vedoucí baráku. Strážní v zóně nežili, jejich kasárna stála samostatně vedle tábora ," popisuje bývalý vězeň z Mrtvé trati Alexej Salangin.

Záleželo na vězních, jak si své obydlí v rámci možností uzpůsobí a vyzdobí. Každá obytná místnost se lišila barevnou výzdobou a specifickými ornamenty (např. fialovo-zelená výzdoba s dřevěnými ornamenty ve tvaru kosočtverce v jižní polovině baráku). V běžném pracovním táboře byl pohyb po jeho území volný a baráky se nezamykaly. V táborech či samostatných barácích se zpřísněným režimem byly mříže v oknech i ve dveřích a strážní je zamykali zvenčí.